Štědrý den a sv. Štěpán

Čerpáno z kroniky města Železnice
zapsáno kronikářem učitelem Václavem Kozákem 1928

Zpět.......Advent

.....již kvapem se přiblíží nejradostnější část roku, doba vánoční s mnoha pověrami a to hlavně štědrovečerními.

Den před Štědrým dnem pekly se obyčejně vánočky, koláče a "netýnky". Neupeče-li hospodyně dobře vánoček, do roka z rodiny někdo zemře. Spálí-li se některé vánoční pečivo, do roka bude v domě hořeti. Ten, kdo krmí dobytek, vezme prvý koláč z pece vytažený a běží s ním do chléva, kde jej co nejrychleji sní, aby i dobytku chutnalo a byl vždy hospodáři k radosti a potěše.

Noc před Št. dnem se nazývá "dlouhá noc", neboť pravidelně celou noc se předlo, protože bývalo zvykem, že to, co si čeládka v noci této napřadla, ponechala si pro sebe.

Na Štědrý den ráno, ještě za tmy, klepalo se na stromy a říkalo:

"Stromečku vstávej, ovoce dávej,

umyj se, připrav se, je Štědrý den."

V den tento má pracovati hospodář alespoň chvilku na poli, aby byla veliká úroda. Do střechy zastrčí smrkovou nebo jedlovou větévku, "aby nezatékalo". Pak stavívá betlém a to obyčejně na dřevěných kozách, které jsou zavěšeny na zdi. Figurky bývaly většinou papírové, zvláště za starších dob veliké. Vzácnější bývaly figurky vyřezávané ze dřeva.

Některá dovedná ruka dodala pak pomocí nejjednodušších strojových zařízení jednotlivým figurkám živosti a pohybu. Opravdu krásný takový betlém po stránce lidového umění míval p. Vitvar v č. 155 Žel., že po jeho smrti byl rozebrán. Betlem takový těšil se zasloužené pozornosti nejen malých, ale i velkých a hlavně drobotina proseděla by u něho celé dny. Betlem býval bourán až po Hromnicích (2.2.). Tři králové stavěli se do něho teprve v jejich svátku.

V podvečer Št. dne postaví venku hospodář snop obilí, aby se nasytilo i ptactvo a chránilo příští úrodu od všech příživníků. Vánoční stromek se za starších dob nedělával, v mládí našich dědečků a babiček zcela určitě ne, ale po jeho zavedení se velmi rychle rozšířil a dnes není snad jediné rodiny, kde by alespoň chudý stromeček neohlašoval přítomnost krásné doby vánoční. Děti i velcí mají se celý den postiti, aby viděli "zlaté prasátko" a pojídají pouze "topinky" kousky to chleba opečené na plotně, někdy také zasypané sirným květem, aby prý hastrman "nezatáhl".

Hospodyně měla plné ruce práce s přípravou večeře. Ta bývala téměř všude stejná a obsahovala houbovou nebo hrachovou polévku, hubník čili houbovník, také "černý kuba" zvaný, peciválky a muziku.

Houbová polévka a hubník se připravují takto:

Dají se vařiti sušené houby, které se po uvaření procedí a rozsekají. Do polovice slité vody se dá houska nebo placka rozmočená v mléce, rozsekané houby, přidá se krupice, trošku skořice, zázvoru, česneku, osmažená cibulka, vše se řádně promíchá, osolí, peče na pekáči vymaštěném máslem.

Houbová polévka se připraví tak, že do druhé polovice scezené vody se přidá všechna zelenina, trochu tlučeného pepře a soli a vše se zavaří máslovou zasmážkou. Při večeři se přidá do polévky této opečená vánočka na kostky nakrájená a na kamnech v nějaké nádobě usušená.

Dalším jídlem bývaly peciválky. Byly to "bedněné" (uzavřené) koláče s různou nádivkou, ale bez sypání. Ty se horkou vodou spařily, voda se slila a takto připravené peciválky se polily škvařeným máslem nebo syrobem.

Muzika bývaly uvařené sušené švestky, hrušky a křížaly (usušené čtvrtky jablek). Po večeři se "načala" pak vánočka, která se zapíjela kávou nebo čajem. Ryby bývaly jídem neznámým. Snad v dřívějších dobách, když bylo v okolí hojně rybníků, byly jídlem obvyklým. K večeři se zasedalo hned po "smrknutí" (setmění). U stolu měl vždy seděti sudý počet osob. Je-li lichý počet, někdo z domácích prý do roka zemře. Proto býval přibírán k večeři některý člen z rodiny, kde byl rovněž lichý počet stolovníků. Na počátku večeře si rozsvítil každý svíčku třínožku, komu dříve vyhoří, ten i dříve zemře. Každý si dá na stůl pod talíř hrstku soli, komu přes večeři zvlhne, ten bude v příštím roce hodně plakati. Při večeři mají všichni od každého jídla alespoň okusiti, aby rodina držela pohromadě. Bloudí-li někdo, a vzpomene si na všechny, s nimiž o Št. dnu večeřel, nalezne jistě pravou cestu. Vstane-li někdo mezi večeří od stolu, příští Štědrý večer nebude již s ostatními večeřeti. Komu upadne něco ze stolu, bude míti v příštím roce neštěstí. Je-li ve světnici živá moucha, někdo z domácích do roka zemře. Objeví-li se na dveřích něčí stín, i ten do roka zemře.

Otec dává všem členům rodiny po penízi, aby po celý rok neměl nikdo nouze. Po večeři rozkrojí si každý přes příč jablko, nebo učiní tak nejstarší všem členům rodiny, má-li někdo křížek, do roka zemře, má-li hvězdičku, bude v příštím roce zdráv. Pak ti, kteří dosud jsou doma u rodičů, přehazují přes hlavu střevíc. Otočí-li se ke dveřím patou, zůstanou příští rok doma, otočí-li se špičkou, odejdou z domova. Nebo pouštějí se na vodu skořápky s rozsvícenými svíčkami, aby každý věděl, zůstane-li doma (je-li skořápka u kraje mísy), nebo odcestuje-li (když skořápka plije ke středu). Ten, kdo má v příštím roce na učení vstoupiti, slévá olovo, kterého řemesla podoba nástroje užívaného se uleje, tomu řemeslu se bude učiti. Nebo napíše si na lístky tři řemesla, kterým by se chtěl učiti. Po večeři pak jeden lístek vytáhne, řemeslu, které na lístku tom jest napsáno, bude si jistě učiti a očekává ho v něm štěstí. Dále se rozlupují ořechy, má-li někdo celé jádro zdravé, bude celý rok zdravý, má-li půl jádra zkaženého, za půl roku onemocní, může čekati atd. Má-li konečně celé jádro zkažené, bude v příštím roce na smrt nemocen. Na stůl se poklopí pět hrnéčků, pod něž se dá hlína, peníz, hřeben, vánočka a prsten. Podle toho, na který hrníček si kdo ukáže, usuzuje se podle obsahu na budoucnost. Hlína znamená smrt, peníze štěstí, hřeben nouzi, vánočka blahobyt, prsten pak svatbu.

Odpadky od jídla se dávají do jednoho rohu stolu, aby celá rodina byla svorná a milovala se. Dropty vyhodí pak hospodyně na zahradu a věří, že z nich vyroste druhým rokem "chlebníček", který se pak přidává nemocnému do krmení (dobytku), aby dobře žral a brzy se pozdravil. Něco droptů se rozhodí i po sýpce a ve stodole, aby si myši nevšímaly obilí. Od každého jídla se hodí kousek do studně, se slovy: " Studničko, já ti nesu Štědrého večera, abys nám celej rok vodičku dobrou držela."

Po droptech od všeho jídla se dá i všemu ostatnímu dobytku, aby prost byl všech nemocí a k radosti hospodáře vyrůstal. Vodou, kterou se umývá po večeři nádobí, má prý si každý umýti ruce, aby byl uchráněn všech nečistých nemocí. Chce-li někdo věděti, potká-li ho v příštím roce štěstí, jde na zahradu, klepe plotem a říká: "Klepu, klepu plotem" a ozve-li se: "Já zaklepu tvým životem", toho jistě stihne veliké neštěstí. Neozve-li se nic, bude celý rok šťastný. Nebo se vezmou obyčejné sirky a škrtá se jimi po tmě na vlhké zdi. Udělá-li se křížek, dotyčný do roka zemře. Oknem se vyhodí třkráte ven pes, aby se ničeho nebál a dobře hlídal. Přijde-li po večeři první do chléva muž, bude u krávy bulík, přijde-li žena, bude jalovička. Hospodyně pozorují hvězdy, je-li jich hodně, i slepice hodně ponesou.

Ze sousedního domu vytáhne hospodyně několik stébel z došků a obloží jimi kurník, aby slepice nezanášely. Již od rána dává slepicím zrní do obruče, aby z domu neutíkaly. Ani mlíka v den ten neprodá, aby dobytku nikdo neučaroval. Hospodář by rád něco zvěděl o příští úrodě. Zabodne proto po večeři na jeden nůž kousek chleba, na druhý pak kousek vánočky, a věří, že zrezaví-li nůž v chlebě, bude v příštím roce nedostatek žita, zrezaví-li ve vánočce, bude nedostatek pšenice.

Hojně pověr v den tento provozovali i svobodní, aby zvěděli o budoucím svém osudu.

Hned po večeři vybíhali ven, klepali bezem a říkali:

"Klepu, klepu bez, ozvi se mi pes,

kde můj milý (má milá) večeří dnes."

Z které strany pes zaštěká, v tu stranu miláček bydlí. Nebo říkávali:

"Klepu, klepu bez,

od který strany zaštěká pes,

tam mé štěstí jest."

Neozve-li se pes, běží děvče ke kurníku, tluče na vrátka a poslouchá. Ozve-li se kohout, děvče se do roka vdá, ozve-li se slepice, neklamné to znamení, že v příštím roce stavu svého nezmění. Pak vytahují děvčata z došku slámu. Vytáhnou-li s klasem, dostanou za muže svobodného, vytáhnou-li s půl klasem, dostanou vdovce a vytáhne-li děvče pouze slámu, nevdá se. Nebo se vytahují hrstky stébel. Vytáhne-li dívka lichý počet, do roka se nevdá, vytáhne-li sudý počet, změní jistě svůj stav. Stébla se vytahují ovázanou rukou. Podobně určuje se osud i podle počtu polínek, přinesených ze dřevníku. Vytahuje se případně také jen jedno polínko. Je-li rovné, dostane se muž (žena) bříza, je-li křivé, bude i druhý z manželů hrbatý. Na stoličku se dá tolik kousků vánočky, kolik je v rodině svobodných a zavolá se pes. Čí kousek prvý vezme, ten do roka změní stav. Ukáže-li se svobodné dívce při rozkrajování jablek hvězdička, znamení to, že do roka nezemře, tu ihned si napíše na papírky jména tří hochů, na něž si myslí. Papírky ty zaváže do cípů kapesníků a zaváže pak i cíp prázdný. Pak v kostele o půlnoční při evangeliu jeden papírek vytáhne a hocha, jehož jméno bylo na papírku napsáno, jistě za muže dostane. Vytáhne-li cíp prázdný, nevdá se. Je-li děvče nemocno, nebo jinak zaměstnáno a do kostela jíti nemůže, učiní totéž doma, ale šátek vloží do postele pod polštář. Papírek vytáhne tehdy, až poprvé se po půlnoci probudí. Po večeři oloupá děvče jablko a slupku jeho hodí na zad přes hlavu. Přetrhne-li se, děvče se nevdá. Dopadne-li dobře na zem, pak děvče pozoruje, jaké písmeno se utvořilo a z toho usuzuje, že tímtéž písmenem bude začínati jméno hocha, kterého si vezme za muže. Nebo děvče sobě rozloupne ořech, po jednou polovicí si myslí sebe a pod druhou svého vyvoleného a pustí je pak s rozsvícenými svíčkami na vodu. Připlují-li skořápky k sobě, bude do roka veselka.

Po večeři chodívali po Železnici koledovati ponocní. Bývali dříve čtyři, neboť následkem většiny dřevěných staveb bývalo nebezpečí ohně veliké. Ve službě se střídali po dvou. Na Štědrý den chodívali všichni a kromě obvyklého prozpěvování:

"Desátá (jedenáctá atd.) hodina odbila,

chval každý duch Hospodina"

v den tento přidávali:

"Dnes Štědrej je den všemocnej,

vše dobrý vám vinčuje ponocnej"

V každém stavení dostávali pak nějakou tu výslužku a rovným dílem se o ni rozdělili. V době vánočních i velikonočních svátků chodívali koledou i kostelníci. Rovněž i o posvíceních zašli spolu s hrobníky do jednotlivých obcí pro nějaké ty koláče.

Ježto o Štědrém dnu bývalo zvlášť veliké nebezpečí ohně, vykonávali požární stráž po městě příslušníci cechů, později hasiči.

Po večeři šli všichni, kdo jen trochu mohli, na půlnoční, která bývala velmi slavná, byla doprovázena celým orchestrem a zpívány při ní krásné staré koledy. Vše bývalo v kostele tak pěkně provedeno, že nikdo ani "nedutal". Na pobožnost tu chodívali do Železnice i lidé z dalekého okolí i z míst, kde kostel stával, a v něm půlnoční bohoslužby konány. A bývalo prý v kostele tak plno, že by ani jablko nepropadlo. Lid věřil, že ten, kdo podívá se ve chvíli, kdy v kostele se zpívá " Narodil se Kristus Pán" na hřbitov, uvidí všechny ty, kdož v příštím roce zemřou. Ve chvíli té možno viděti ve studnici nebo na jiné hladině vodní i svůj budoucí osud.

A po návratu domů vkládali všichni do postele pod polštář kousek vypečeného chleba, aby na ně nechodila můra. Dívky kladou si pod hlavu něco plátěného a věří, že zdáti se jim bude o tom, kdo jest jim souzen. Ulehne-li někdo na jedlovou větévku, věří, že zdáti se mu bude o tom, co v příštím roce se mu přihodí, a každý usínal s přáním, by osud jeho byl v novém roce co nejšťastnější.

Druhý den, Hod Boží vánoční, byl největším svátkem v roce. Toho dne nemá se žádná práce vykonávati, aby boží požehnání nepozbylo účinku. Kdo by neposlechl, měl by pak bolavé prsty. Do kostela mají se vzíti ty nejlepší šaty, aby se do nich nedali moli. Hospodáři by již nyní rádi věděli, jaký bude příští rok a proto po obědě oloupají z cibule 12 lupínků, značících 12 měsíců a do každého nasypou trochu soli. Ve kterém se sůl do odpoledního požehnání rozmočí, ten měsíc bude deštivý. Nebo rozlupují 12 ořechů, z nichž každý představuje 1 měsíc. Je-li některý ořech zkažený, pak měsíc, který ořech představuje, bude neúrodný. Rovněž i počasí ve 12 dnech po Božím Hodu představuje počasí ve 12 ročních měsících. Od svátků vánočních počíná se den natahovati a lid říká:

" Na Boží narození o malé překulení,

Na Nový rok o celý krok,

na tři krále o hodinu dále,

na Hromnice o dvě více."

V celé době vánoční, hlavně však na svátek sv. Štěpána, chodívají děti koledou a prozpěvují při tom nejrůznější písně. Babička moje Karolína Rejmanová (z č.94) maminka aj. zazpívaly mi tyto:

1)

"Dej Vám Pámbu dobrej večír, jak se máte,

esli pak mě vod loňska eště znáte?

Já si nesu košíček na jablíčka,

včerá mně je slíbila ta panička,

že ich hodně máte, že ich rozdáváte,

já se z toho raduju.

Já se z toho raduju, že sem váš známý,

a mně dáte voříšky, k tomu kousek housky,

stačí jeden, dva, tři kousky,

já se z toho raduju."

2)

"Já du na koledu, nesu si pytel,

gdo mi ho dá plnej, bude můj přítel,

gdo mi ho dá půl, vemu na něj hůl,

gdo mi ho dá čtvrt, pošlu na něj smrt,

gdo mi nedá nic, pošlu eště víc.

Pámbu vám to nadělí, na zahradě, na poli,

v chlívě telátka, v maštali řibátka,

pod lavicej kuřátka a to samý kur, kur

a kohoutků kykyryký

ať plničkej je dvůr."

3)

"Co sem se natěšil na ten Boží Štědrej večír,

že se najím štědrovnic, neužil sem z teho nic,

poslala mě moje žena pro koření do Jičína,

pro kvasnice do Prahy, u nás byly moc drahý.

Pro mandle a pro rozinky

musel sem ít do Studenky,

do Vrchlabí pro papír,

to byl mrzutej špacír.

Scháněl sem to celej tejden,

domu sem přišel na Štědrej den.

S ženou sme se ulekli,

dyš kvasnice byly skažený

a koláče pak sražený.

Žena zlostí skákala, lopatou mě flákala.

Chtěl sem na ní kousek placky,

tu mně dala hnet dvě facky,

za tu moji štrafaci dostal sem vyflakaci.

Uš sem neměl žádnou radu,

musel sem ít na koladu,

ať si žena sní, ty koláče sražený.

Jen se nade mnou upřimte,

a něco mi brzo dejte,

třeba placku s tvarohem,

já pudu s Pánem Bohem."

4)

"Pane hospodáři, gde máte svou pani,

aby darovala svý štědrý kolady?

Vona darovala růžičku vod srce,

která ji vykvetla v ounoru měsíce.

Strunka, strunka, strunka,

na tý strunce chvojka,

a jedí tam pastuškové,

ale kaši z hrnka.

Jestli koladu nemáte,

to uhlídáte, že vám hrnce roztlučem,

co f polici máte

a kapcy vám uřežeme,

co tam peníze máte.

Ó, matičko Božská,

všude f kapce houska,

ať je tvrdá nebo měká,

však vona se slouská."

5)

Pochválen pán Ježíš Kristus, nám narozený,

nastaly nám vánoční svátky, buťme veselí.

Kolednici choději, chválu Bohu vzdávají.

Gdo jim dá hodnou koladu, pěkně zpívají.

Jedny stojej u voken, druhý u stně

a já dyš sem to uhlídala, skočila sem mezi ně,

napřet do sekníce, abyh dostala nejvíce,

pár grošů vytáhněte s kapci se svý koutnice.

Pořát chodím po koladě, maličko jen nosím,

hospodáře, hospodyni Bohu paroučím,

aby byli veselí celý hody vánoční,

narození Krista pána spolu chválili.

Pochválen pán Ježíš Kristus."

6)

"Koleda, koleda Štěpáne, co to neseš ve žbáně?

Nesu, nesu koladu, upat sem s ní na ledu,

psi se na mě sběhli, koladu mně snědli

a ten malej nejvíc, roztrhal mně střevíc.

Panimámo, zamažte to žlutou hlínou,

aby to pantáta nevěděl,

on by to na mě pověděl.

Dáte-li mně kus medu,

to rád vocut pojedu,

nedáte-li nic, neporostu víc,

a proto se ustrňte, a kolady mi dejte!"

Ve svátek sv. Štěpána hází po sobě lid drobnými věcmi a říká tomu, že "kamenuje Štěpána". Večer házejí koledníci ořechové skořápky k ořechovému stromu, aby měl na druhý rok hojně ovoce. Za dřívějších dob prý se scházívali sousedé v den tento k sousedskému večernímu posezení v některém místním hostinci a zábava tato prý trvávala mnohdy až do bílého rána.

V době od svátku sv. Štěpána do Nového roku stěhovala se čeleď na nová svá místa, nestěhovala-li se, tedy nepracovala a prožívla jakousi dovolenou. Říkávalo se tomu, že "čeleď martinkuje"

Na den 28. prosince připadá den Mláďátek. Prší-li v den tento, říkávají zkušení hospodáři, že bude deštivé jaro a mladému osení prý se zle povede. Padá-li sníh, budou se děti osýpati, je-li mlhavo, budou děti stonati. Zemřelo-li matce nekřtěňátko, nemá toho dne práti, aby se mláďátka "nezašplouchala", ani šíti, aby se jim "očka nevypíchala"

A do období vánočního spadá i poslední den v roce a to svátek sv. Silvestra. Odpoledne bývalo v kostele požehnání na poděkování za starý rok a s prosbou v šťastný Nový rok i s modlitbami za zemřelé osadníky. Večeře bývala opět slavnostní a to taková, jako o Štědrém dnu. V hostincích pívalo se pak zadarmo, na účet hostinského, který dostal zase určitou dávku piva z pivovaru. V povznesené náladě očekávala se pak půlnoční hodina, kdy všichni skákali do velikého kruhu, na podlaze namalovaného, ve kterém byl napsán letopočet roku nového, a před kruhem pak roku starého. V kruhu se všichni objímali a přáli si vzájemně, aby v dobrém zdraví a úplné spokojenosti prožili příští rok. Co prý se komu v den tento ve spaní zdá, to prý se mu v příštím roce vyplní.

Druhý den již byl zase Nový rok a vše se opakovalo, jako v roce minulém.

                                                         Pokračování...............Předmluva