Posvícení v Železnici

Čerpáno z kroniky města Železnice

zapsáno kronikářem učitelem Václavem Kozákem 1928

zpět

.....posvícení, jednom to z nejveselejších dnů v roce, které jest u nás slaveno nejbližší neděli po svátku sv. Jiljí patrona zdejšího kostela. Však bylo se také proč veseliti, vždyť úroda byla již ve stodolách. Příprav na posvícení bývalo mnoho a v den ten se již od časného rána sjížděli pozvaní hosté. Celý den bývalo veselo ve všech staveních a rozveselení občané odebrali se po lepším obědu zpravidla masitém a po odpoledním stínání kohouta (v Zámezí býval shazován kozel) do sálu, kde mladí i staří se oddali veselostem a tanci, vždyť posvícení bylo "jejich" a hudba nestačila opakovati píseň:

" O posvícení, všecko to voní,

tak jako v apatyce.

Na všecky strany tlučou koření,

až se vám směje srdce.

Juch, tu voní jitrnice,

tu zas koláče z pece.

Kdo pak by nešel na posvícení,

ten by byl blázen přece.

Každá má dáma má svýho Johana,

ten se s ní točit musí.

Na něj se směje,

pot se z nich leje,

láska jim září z očí.

I takhle babka zatáhla dědka,

takhle mu ráda praví:

Pojď sem staroušku, dupnem si trošku

o našem posvícení.

Juch, o našem posvícení,

ať žádnej smutek není.

O posvícení pivo se pění,

pijme ho na zdraví všech atd."

K ránu rozcházeli se rozdovádění účastníci k domovu, aby již večer slavili "zlatou hodinku" a v úterý "sousedskou". Příští neděli slavilo se obyčejně "mladé posvícení"

Posvícenské "stínání kohouta" provádělo se asi takto: Kohout připravený ke stínání býval uvázán na prkénku, připevněném na tyči asi metrové. Ve vzdálenosti asi 15 kroků od něho býval sud. Hned po poledni vyšel průvod městem a došel za zvuků hudby do obecní zahrady. Nejprve byl tanec. Mládenci čile prováděli děvčata, neboť při dotančení k sudu muselo každé děvče shoditi na připravený tam talíř nějaký peníz. Když bylo tam již dosti peněz, počal se stínati kohout. Vylosovanému mládenci byly zavázány oči, do pravé ruky mu dána šavle, u sudu byl několikráte obrácen a poslán za zvuků hudby na stínání. Seknouti mohl pouze třikráte. Když kohouta nezasáhl, zaplatil šesták pokuty. Zasáhl - li kohouta, byl považován za posvícenského krále, byly mu vytrubovány intrády a vedl pak celý průvod do hostince, kde tančil prvý kousek jako sólo. Dostal i kousek dobře upraveného kohouta, který i jinak náležel muzikantům. 

Krutý tento obyčej zcela právem již celou dlouhou řadu let zanikl, podobně jako shazování kozla ze štítového okénka rychtářova stavení. Veselí posvícenské ukončeno a opět na delší čas byl pokoj.

pokračování Svátky Všech svatých a Dušičky