František Zikmund

*29.6.1893 v Železnici - 4.9.1955 v Praze (pochován v Železnici)

František Zikmund byl synem železnického kupce. Typický život venkovského kluka v přírodě, v kraji malířsky bohatém, dokázal vnímavému chlapci otevřít oči a vzbudit v něm touhu po malování. V dětství se setkal s Františkem Kavánem, který v Železnici pobýval v letech 1900 až 1904, malý František za ním chodil jako očarovaný, nosil mu stojan a malířské potřeby, sledoval ho při práci a poznal jeho zaujetí přírodou. Tehdy vytvořil své první malířské pokusy.

Úspěchy v kreslení na jičínské reálce ukázaly jeho talent, který dále rozvíjel při studiu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesorů Emanuela Dítěte a Karla Vítězslava Maška a po ukončení první světové války nastoupil na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byl žákem profesora Maxe Pirnera 1919 - 1923. Byl také členem Spolku výtvarných umělců Mánes.

Svými díly je zastoupený ve sbírkách Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, Východočeské galerie v Pardubicích, Galerie výtvarného umění v Chebu, Oblastní galerie v Liberci, Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem, Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně, Galerii výtvarného umění v Ostravě, Vlastivědného muzea v Železnici a jinde.

Samostatně vystavoval v Praze 1934 - 1954, v Brně, v Mladé Boleslavi a jinde.
Kolektivně vystavoval zejména v Praze, též ve Zlíně a jinde.

Jeho začátky byly však velmi těžké. Dlouho nemohl pomyslet ani na ateliér. Bydlel všelijak, přivydělával si, jak mohl, leckdy sehnal jen těžce na živobytí a na nejnutnější malířské potřeby. Maluje zejména rodinné portréty, kde dokázal mistrně vystihnout psychologii zobrazovaných postav. Teprve mnohem později mohl vykonat několik cest do Itálie a Dalmácie, tam si však uvědomil, že kořeny jeho práce jsou doma, v české krajině. Nejvíce si zamiloval jihočeskou krajinu - Prachaticko a kraj na Oravě. Jeho motivy, to jsou většinou záběry české vesnice s jejími bílými štíty a červenými střechami a trochou řeky. Dále maloval květinová, ovocná i zeleninová zátiší, v pozdním období tvorby se zabýval portréty např. představitelů vědy a vracel se k figurální tvorbě.

Měl smutný osud, útrapy 1. sv. války přežil na srbské, ruské a italské frontě. Po jednom výbuchu granátu byl zasypán v jámě a utrpěl silný nervový otřes. Dokonce na nějaký čas přišel o zrak a sluch. Tento otřesný zážitek se mu vrací v době 2. sv. války, dochází u něho k depresím a přestává malovat. Později se věnuje pouze malbě zátiší. V polovině padesátých let se začíná stará choroba opět hlásit, malíř trpí těžkou melancholií a úzkostnými stavy a v roce 1955 volí dobrovolný odchod ze života.

Ve Vlastivědném muzeu v Železnici jsou zastoupeny některé jeho olejomalby a akvarely, expozice je vybavena nábytkem a dřevěným lustrem z jeho pražského atelieru. Součástí je malířův stojan, paleta se štětci a špachtlemi a dřevěný kufřík s barvami, se kterým chodil malovat do plenéru.

Neprávem pozapomenutý výborný malíř je pohřben na železnickém hřbitově.

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky