"Boží Tělo"

Z kroniky města Železnice, zapsáno kronikářem učitelem Václavem Kozákem dne 12. srpna 1928

zpět......pokračování z Stavění "májí" 

Datum slavnosti se řídí datem Velikonoc příslušného roku. Nedělí Seslání Ducha svatého končí doba velikonoční. Následuje neděle Nejsvětější Trojice a čtvrtek po ní je vyhrazen slavnosti Těla a Krve Páně. Mše svatá má slavnostní charakter. 

.....v květnu bývá slavnost "Božího Těla" . Prší-li v den tento, budou mokré žně. 

Dopoledne bývalo slavné procesí a to jedno z nejslavnějších v celém roce. Na náměstí v Železnici stavěly cechy 4 oltáře (možné vidět v muzeu), u nichž mělo procesí "zastavení". Na náměstí stávaly i vyzdobené místní stříkačky s hasičskou stráží a mezi nimi "v plné parádě" mistr kominický a pomocní (bývali původně 4, později 2 a konečně jen 1). Cestou, ale hlavně u oltářů, sypaly družičky "cupení". Zůstane-li na místě, budou klidné žně, je-li větrem roznášeno, budou žně bouřlivé. Čím více jest na procesí tom družiček, tím více se prý urodí ovoce.

Odejde-li kněz od oltáře, strhuje se pravá rvačka o březové větévky, jimiž oltáře jsou ozdobeny, neboť ratolesti ty přinášejí prý do domů štěstí. Ze dřeva křížek těchto dělaly se i roubíky a lid věřil, že obilí jimi svázané bude pěkné a bude dobře sypati. Krásně vyřezávaný roubík ze dřeva tohoto od oltáře dával ženich nevěstě jako jeden ze svatebních darů a věřil, že paní jeho bude pak dobrou hospodyní. O Božím Těle světí se i malé věnečky, které bývají zavěšovány do oken, aby chránily dům před ohněm a bleskem. Podobná moc je přičítána i ratolestem od oltářů, které se dávají za obrazy. Suchý loňský věneček nesmí se zahoditi, nýbrž spáliti, nebo dáti do sklepa, aby do domu neuhodilo. Odpoledne v den tento konávala se cechovní sezení. O tom však promluvím na jiném místě (Cechy v Železnici)

.......pokračování Svátky Svatodušní