Staročeské dožínky
17.srpna 1947
Staročeské dožínky na Železnicku,
jak vlastně taková národopisná slavnost probíhala?
Přepis z kroniky Železnicka, roč.II., č. 4, str. 3, rok 1947
Dožínky byly se zdarem provedeny Muzejním spolkem pro Železnici a okolí v Železnici v neděli dne 17. srpna 1947 v rámci oslav třicetiletého výročí založení železnického muzea a pod záštitou místního národního výboru v Železnici.
Pořad byl následující: O 13. hodině příjezd a příchod ženců z polí na shromaždiště v Nádražní ulici mezi sochou sv. Václava a nádražím, kde byla provedena zahajovací scéna: odtud odchod k domům hospodářů na Muzejním náměstí č.p. 181 a na Masarykově náměstí č.p. 21, kde bylo provedeno poděkování hospodářům a závěrečná scéna se starobylým "převazování podbříslem" a jinými zvyky a obyčeji byla provedena v zahradě hotelu Valdštejnův dvůr. O 20. hodině byla tamtéž uspořádána Staročeská dožínková muzika se staročeskými tanci.
Dožínkovou národopisnou scénu sestavil, převážně podle dochované místní tradice a lidového podání a režii předseda spolku Václav Kozák, hudební doprovod k dochovaným dožínkovým písním upravil hudební skladatel Bohumil Trefil, zpěvy nacvičila učitelka Marie Knobová, soubor lidové hudby vedli Jaroslav Kraus a Slávek Bašus, v lidové hudbě účinkovali dále Ladislav Dědeček, František Mašek, Alois Roud, Josef Soukal a František Zikmund. Vozy propůjčili František Brož, Antonín Dlouhý, František Šťastný a Josef Šťastný, pořadatelský sbor vedl Bohumil Patočka, pokladní odbor Jaroslav Vagenknecht.
Roz sluněný železnický kraj zajásal-
obilí na polích jest sklizeno
a do stodol svezeno -
chléb pro příští rok zajištěn -
slaví se radostné dožínky
Každoročně až asi do poloviny minulého století, byly sváženy v předem určený den a za doprovodu vší chasy poslední snopy obilí, vyzdobené kvítím a fábory, hráběmi, srpy a roubíky na rozlehlé, boží úrody zbavené strniště za Obůrkou pod Železným při staré cestě ze Železnice kolem Šnejdárku a Zebína do Jičína.
Sjeli a shromáždili se tu všichni ženci a žnečky, přišli pantátové a panimámy i pozvaní hosté v čele s rychtářem a rychtářkou, aby se společně radovali z vykonané práce.
A jest tomu tak i dnes, dne 17. srpna L.P. 1947. Prostranství jest zpestřeno nejen svátečními lidovými kroji ženatých mužů a vdaných žen i svobodných dívek a mládenců, ale i prostými, v Železnici a okolí zhotovovanými kartounkami, kanafaskami a mezulánkami i tištěnými modračkami. Prostě, vše hýří barvami, úsměvy a radostí, zaznívají tóny lidové muziky, zpěv a výskot, všude nezvyklý ruch a šum.
Jest to vedle božích hodů, poutí a posvícení jeden ze šťastných a veselých dnů našich předků, těžce, lopotně a bez úmoru se probíjejících tehdejším tvrdým a drsným životem.
Náhle nastává vzrušení. V doprovodu šumařů přichází zkušený, rozšafný, moudrý a výřečný muž, dožínkový šafář / Josef Šulc z Kyjů/, který také zpravidla zastává o svatbách funkci svatebního družby. Jest všeobecně oblíben a všemi radostně pozdravován a vítán, neboť je hlavní osobou, která bude říditi další průběh dožínkového veselí.
Po sousedském pozdravení a přivítání, odchází šafář neprodleně ke skupině šumařů a ženců, je vítán lidovou písní, kterou jest zahájeno dožínkové veselí. Po přezpívání písně vystupuje jedna ze žneček /Jitka Šulcová/, žádá šafáře o pomoc při řízení dožínek a připíná mu dožínkovou kytičku, zdobenou kvítím a obilím. Po poděkování za úrodu a sklizeň /M.Knobová/, odchází průvod za zpěvu a výskotu k domům hospodářům.
Po zahajovacích proslovech na seřadišti odvádí šafář celou družinu za jásavého volání a zpěvu lidových písní v doprovodu šumařské hudby a všeobecného veselí k domům hospodářů /Jan Kaska a Marie Bartošová v č.p. 181 a Bohumil Horčička a M. Horčičková v č.p. 21/, u jejich vrat jsou postaveny fábory a kvítím vyzdobené snopy a ověnčené břízky. Po jásavém a rušném příchodu ženců a po přezpívání zahajovací písně, vychází hospodář po výzvě šafářově spolu s hospodyní a svou družinou /Zdeňka Kozáková, Marie Čmelíková, Božena Kozáková/ před dům, zdraví se s příchozími, kterým jest podáván po staročesku chléb se solí. Všichni jsou oblečeni v krásné národní kroje Železnicka. Ženci vracejí hospodáři jako symbol ukončení žní roubík a srp /Bohumil Knob/, připínají všem dožínkové kytičky /Klára Kykalová/ a jsou pronášeny poděkovací řeči /Stanislav Rudolf a Anna Kopecká/ s předáváním dožínkového věnce z obilí a polních květů hospodáři a kytici hospodyni /Zbyněk Boháč a Růžena Rychtrová/. Věnec je pak zavěšen na vrata hospodářova domu. Po poděkování hospodáře a hospodyni chase, následují přípitky a poděkování chasy koláči a po svolení hospodáře k dožínkovému veselí a po opětování přípitku hospodáře se žencem /Josef Šťastný/ následuje tanec hospodáře s jednou ze žneček a hospodyně se šafářem. Po přetančení a přezpívání písně nastává za zpěvu a výskotu odjezd a odchod všech účastníků do krčmy. Děkovné řeči a přípitky pronesly A. Roudová, M. Kopecká a L. Šulcová.
Podle starých způsobů vchází do krčmy prvý rychtář s rychtářkou a pozvaní hosté i hospodáři se šafářem a starší chasou, kteří všichni zasednou za stoly. Mládež se seskupuje v hloučcích a za doprovodu šumařů zpívá /kromě všech účinkujících zpívali sborové písně - Ženci a žnečky..., Selky a sedláci....., Už naše ženci...., Na tom našem poli..., Tu máte, pantáto....., Štěstí a zdraví....., Dožínky, dožínky....., To jsou dobrý, zlatý časy...., Jen ty nás, formánku...., Požali jsme, požali...., Před Železným......, Dej nám Pán Bůh zdraví....aj. národní písně, převážně na Železnicku zapsané - tito ženci a žnečky Brajer Břetislav, Celerová Marie, Danyšová Jaroslava, Devátý Bohumil, Havelková Marie, Jenčková Květa, Kazdová Miluše, Kobrle Zdeněk, Kozáková Libuše, Kozáková Stáňa, Krupičková Jaroslava, Maryšková Alena, Novotná Věra, Nožičková Miluše, Rudolfová Vlasta, Rudolfová Zdeňka, Soukalová Julie, Švermová Marie, Vraštilová Miluše aj. - rozproudí se vpravdě staročeské veselí a zábava. Ženci převazují podle starobylého zvyku a obyčeje hospodáře i hospodyni i ostatní hosty "pobříslem" a požadují od nich výkupné. /Josef Šťastný a Bořek Luňák/. Hudba i zpěv se střídají s proslovy šafáře a ženců, se vzájemnými poděkováními a přípitky /Zdeněk Šolín, Marie Řepková/, účastníci tančí místní lidové tance ku př. Ševcovskou, Řeznickou, Zpívanou, Kradenou, Valacha, Šátečkovou a j., prostě všichni se upřímně radují z vykonané těžké práce, všichni oslavují radostně DOŽÍNKY.
FOTOGRAFIE Z DOŽÍNEK roku 1934 a 1936 ZDE