Masopust

Čerpáno z kroniky města Železnice

zapsáno kronikářem učitelem Václavem Kozákem 1928

Po svátku tomto (Tři králové 6.1) nastává hlučný "masopust", kdy každý se dostatečně vytančí a rozveselí. Říkává se, že podle toho, jak vysoko se v masopustě při tanci skáče, tak vysoký že bude len. Poslední čtvrtek před koncem masopustu nazývá se "tučný" a v den tento se prý tak hodovalo, že "mastnota měla týct z trouby do medence". Peklo se i zvláštní pečivo, zvané "milosti boží". Nejveselejší dny jsou však neděle, pondělí, úterý na konci masopustu a nazývají se "ostatky".

Ve dny tyto pekly se koblihy, šišky a ratolesti. V úterý masopustní bývá po městě průvod Židů, bab s nůšemi, medvěda a medvědáře, čerta, dne, noci, kominíka, drába a jiné. Člověk, představující medvěda, býval ověšen hrachovinou a ovinut povřísly. Hospodyně stahovaly s něho tuto hrachovinu a dávaly ji pod nasazené husy, nebo slepice, aby prý šťastně "vyseděly" mladé. Pestrý průvod šel potom za doprovodu hudby a s veselým pokřikem dům od domu. V domě zpívala se mezi jinými i tato píseň:

"Hola, hola, já pán procebus,

vinšuji Vám šťastný a veselý masopust,

byste báby šišky smažily

a nám masopustníkům taky dali.

Ať je bába, nebo šiška,

vždyť má huba všecko stříská,

ať je šiška, nebo bába,

vždyť má huba všecko ráda.

O ty tatíku neřádný,

nemáš na sebe kousek flanděry.

Porát jíš, porát piješ,

na svýho syna nepamatuješ.

Co je ti synu do toho,

vždyť jsem nepropil nic tvýho.

Já mám pivovárek ve svým dvorku,

a teče mně pivo do soudku.

Vivat, páni muzikanti,

zahrejte nám veselou."

Pak hudba spustila skočnou a masopustníci tančili s domácími. Bývalo to však dosti ošemetné, neboť zatím baby kde jaký kout prošmejdily, i kde co mohly, ukradly a nejprve pod zástěry a potom do nůší uschovaly. Po tanci a obdarování se šlo o dům dále a po projití celého města přímo do hospody, kde se pak bez ustání až do bílého rána tančilo. Sebrané věci rozdaly se hudebníkům a místním chudým.

Rovněž na konci masopustu, pravidelně však v masopustní neděli, bývala "přástva". Byl opět průvod, ale účastníci byli oblečeni v lidových krojích a byli vezeni na vozech. Na jednom z nich seděla u kolovratu přadlena a předla, obklopena jsouc prozpěvujícími děvčaty, z nichž každá nějakou práci k předení vykonávala. Jedna len drhla, druhá namotávala, třetí vochlovala, jiná navíjela apod. Po dlouhá léta bývala touto přadlenou moje prababička Kateřina Kozáková a průvod se také u nich řadíval (v č.166) a odtud na cestu městem se vydával. Před každým domem se zastavil a po vykonání přípitku a zahrání intrád se hnul dále. Po ukončení průvodu se opět v hostinci tančilo. Na ostatních vozech v průvodu držely selky zvláštní pečivo, zvané "ratolesti", které se připravovalo asi takto: Z nudlového těsta se udělala placka, která se rozřezala na pásy a tyto se na jedné straně "roztřepaly" tak, že vše vypadalo jako hřeben. Pak se hadovitě pás ten natočil na slabé dlouhé dřívko a na másle opékal.

Opečené ratolesti se zastrkávaly do "bábovky" pěkně různobarevným papírem vyzdobené. Byly-li pěkně upečené, věřilo se, že bude i úrodný rok. Prší-li při přástvě, bude rok deštivý. Svítí-li sluníčko, vydaří se len. Vybere-li se hodně darů, bude i len hodně platiti. Po odjezdu mé prababičky s celou téměř rodinou do Ruska (do Českých Novosilek) u Berestečka v r.1871, přástva v Železnici zanikla, kdežto maškaráda se udržovala dále, ale čím dále, tím více upadala, až zanikla úplně. Občas pořádává se sice ještě v masopustní úterek maškarní průvod, ale s bývalými maškarádami nelze prý jej ani srovnávati. V okolních obcích bývala provozována přástva ještě řadu let. Starší se pamatují, že přijíždívala do Ž. na faru přástva ze Lhoty Bradlecké.

Podle počasí posledních dnů masopustních usuzovali hospodáři i na příští úrodu. Je-li v dny tyto chladno, chladné budou i velikonoce. Prší-li, budou špatné žně a obilí se bude s polí "přímo krást". Pěkné počasí v poslední neděli masopustní předpovídá hojnou úrodu pšenice, v pondělí úrodu žita a v úterý pak úrodu brambor.

Veselí v úterý masopustní nemívalo konce a trvalo obyčejně až do rána. A ráno pak na středu popeleční spěchali všichni do kostela, aby prosili za odpuštění hříchů, kterých v bláznivém masopustě se dopustili. Přijímali i popelce a věřili, že drží-li někomu dobře popel na čele, budou mu hříchy odpuštěny, spadne-li, pokání jeho jest neplatné. Přetřelo-li si svobodné děvče ještě v kostele rukou čelo, nevdá se. Ženy měly v den tento řádně vydrhnouti nádobí po masopustě, aby do roka nezemřely. Vždyť nastával půst a vše bylo dovoleno mastiti pouze máslem. Půst býval našemi předky přísně dodržován i mnohou radost dovedli si v době této odepříti, (např. kouření, šňupeček a jiné). V rodinách bývaly konány večerní růžencové pobožnosti. Postních neděl jest sedm a nazývaly se: Prázdná, Krásná, Kýchavná, Družebná, Smrtelná, Květná a Velká nebo-li Bílá.

V neděli Prázdnou pojídaly se placky v mléce namočené, aby prý zuby nebolely. Kolikráte kdo v neděli Kýchavnou kýchne, tolik roků bude ještě živ. Svatba, smluvená v neděli Družebnou, nejšťastnější. Dobře prý jest, aby jinoši šli v neděli Krásnou na "vyhlídky" a děvče, které v den tento si namluví, bude se jim líbiti a učiní je šťastnými a spokojenými.

V době této blíží se již počátek jara. Říkává se: "Nerozřeže-li led Matějova pila, rozseká jej Josefova širočina. Na sv. Jiří vylézají hadi a štíři a tráva už ven běží". Lid neřídí se nikdy počátkem hvězdářským, nýbrž za první jarní den jest považována Smrtelná neděle. V neděli tuto konal se starobylý obyčej a to vynášení smrtky. Byl to věchet slámy, obalený hadry, se kterými chodily děti ulicemi a zpívaly:

"Smrt nesem ze vsi,

proto pospěšme si,

aby vodou odplavala,

nový líto přivolala,

nový líto do vsi."

Píseň tato bývala prý delší, ale upadla v zapomenutí. Obešly-li, děti takto celé město, šly k "Záboji" a zde smrtku hodily do vody.

Při tom zpívaly:

"Smrt plyne po vodě,

nové léto k nám jede,

s červenými vejci

a žlutými mazanci".

Za smrtkou hodil každý z účastníků do vody nějakou "holou"(bez listí) dosud větévku a pak se ozdobil větévkou jedlovou. Když smrtka odplula, vzaly děti již připravený jedlový stromeček, ověšený "vejdumky" a barevnými fábory a utíkaly co nejrychleji a bez otáčení zpět do města. Věřily, že ten, kdo by se otočil nebo zůstal poslední, za rok jež smrti vynášeti nebude. Pak chodily děti opět ulicemi a zpívaly:

"Líto, líto, líto, kdes tak dlouho bylo?

U studánky, u vody, ruce sem si mylo.

Líto nové, co si nám přoneslo?

Mnoho dobrého, kvítí pěkného,

modrého, bílého, kvítí pěkného.

Buďte všichni veselí,

na tu Smrtnou neděli.

Smrt sme vám vodnesly,

nový líto přinesly.

Svatá Kateřina nalila nám džbánek vína,

svatý Petr dřímá, nese flaši vína,

abychom se napily, Pána Boha chválily.

Vítej, líto líbezné, obilíčko zelené.

Svatý Jiří volá, zemi otevírá,

aby rostla tráva, tráva zelená a fiala modrá.

A ty, svatá Markyto,

dej nám pozor na žito

i na všecko ostatní,

co nám pán Bůh nadělí,

aby tam byl velkej klas,

my přídem po roce zas."

Při slavnosti této byla radost veliká, neboť krutá zima byla zbavena moci a příroda počíná se opět probouzeti k novému životu.

Pokračování..............sv. Řehoř a Květná neděle