Archeologie Železnice

Mikroregion Železnice

Okrajové území pravěkého a raně středověkého osídlení

Přírodní podmínky

Přírodní kotlina s městečkem Železnice je nejsevernější částí Jičínska osídlenou téměř v celém pravěku, raného i vrcholného středověku. V místě byla z náhodných nálezů a několika výkopů na místech s archeologickými objekty shromážděna a do současnosti poměrně v úplnosti zachována archeologická sbírka obsahující množství nálezů různé výpovědní hodnoty.

Tato sbírka byla zpracována v letech 1986 - 1988 a k nálezům byly postupně doplněny a ověřeny všechny zachované a zjistitelné nálezové okolnosti včetně lokalizace pomístních názvů. Sbírka je v současné době uložena ve Vlastivědném muzeu Železnice.

Mikroregion Železnice je krajinou plochy přibližně 3 x 2,5 km. Zaujímá katastrální území Železnice a jeho blízké okolí. Směrem k západu to je část katastru Zámezí, severně část katastru Bradlecké Lhoty (již okres Semily) a jižně katastru Těšína a to až k okraji vsi Valdice. Východní hranici tohoto území tvoří výrazný terénní zlom před vsí Soběraz (místo zvané Soběrazská stráň).

Geomorfologicky se jedná o terén mírně se svažující k jihu - k řece Cidlině - s několika výraznými návršími. Prvním je ostroh v dnešní západní části Železnice (nadmořská výška středu západního obvodu ostrohu je 320 m n.m.) a dalším čedičový, lomem poškozený kopec zvaný Železný s vrcholem v nadmořské výšce 364 m. Tento kopec není sice dominantním útvarem Jičínské kotliny, ale pro pravěké a středověké osídlení uvedené kotliny má zásadní význam. Dalším výrazným terénním útvarem je i mohutný zlom severozápadně od Železnice. Podél něho a severně pod ním teče řeka Cidlina od vsi Cidlina k Zámezí a k rybníku Valcha v Železnici. Od Bradlecké Lhoty směrem k jihu až pod kopec Železný teče Ploužnický potok, který svým hlavním i paralelním ramenem tvoří východní obvod vymezeného mikroregionu a osídleného prostoru. V okolí obou ramen tohoto potoka se vyskytují rašeliniště. Pod kopcem Železný je Ploužnický potok obklopen až 120 m širokými nivními loukami, západně pod kopcem vtéká do Cidliny. Mezi jejich soutokem je v současnosti mělká vodní nádrž. Do ní vtéká vydatný pramen vody vyvěrající na ostrožně v západní části Železnice (v současnosti zatrubněný) a v minulosti pohánějící tam postavený mlýn. I tato mělká vodní nádrž je průtočná do Cidliny. Ta vytváří jižně od ostrohu velký oblouk a stáčí se od západu k jihu zachovávajíc stále charakter potoka a vytvářející paralelní rameno - mlýnský náhon na tzv. Prostřední mlýn (v současnosti pila). Od severu a západně pod ostrohem Železnice protéká Doubravický potok, který se pod jeho čelem vlévá do Cidliny. Západně pod ostrohem byl na řece Cidlině postaven rybník Valcha plochy přibližně 8 ha, kolem něho a jím protékající řeky Cidliny se soustředí intenzivní pravěké i středověké osídlení. Další rybníky jsou severně a severozápadně od Železnice v terénním zlomu západovýchodního průběhu. Největší z nich -"Hluboký" (v minulosti jím protékal Doubravický potok) - byl jedním z vodních zdrojů zaniklé středověké vsi Habřina. V okolí dalších rybníků bylo objeveno osídlení od neolitu do vrcholného středověku.

Geologicky je Železnice a její okolí řazeno do oblasti permokarbonu (okolí pramene Cidliny na západním svahu kopce Tábor, 678 m n.m.), v samotné kotlině protéká tato řeka svrchně křídovými horninami (turonské jíly, slíny a slínovce.

Půdní pokryv kotliny města Železnice a jeho okolí tvoří hnědozemě středoevropského typu. Tyto jílovitohlinité až hlinité půdy jsou místy bohaté zejména vápníkem a i přes nepříznivé podmínky při zpracování bývají velmi úrodné. Lépe než spraše (a černozemě z nich vzniklé) zadržují vodu. V severní části kotliny se pod nimi či mimo ně vyskytují sprašové návěje. V okolí toku Cidliny se vyskytují naplavené nivní jílovité půdy.

Klimaticky patří kotlina Železnice do mírně teplé oblasti. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 7 - 8° C, průměrné roční vodní srážky jsou do 600 mm, což znamená, že toto místo je v současnosti nejsušším místem východních Čech. V uvedeném mikroregionu je průměrně 40 - 50 letních dnů, 110 - 130 mrazových dnů, z toho 50 - 60 dnů se sněhovou pokrývkou. Nad 1 mm srážek spadne přibližně v 90 - 100 dnech. Kotlina Železnice je od severozápadu (převládající směr větru a srážek) chráněna návrším Kozlov (kóta 462 m n.m.) se zříceninou stejnojmenného hradu, dominantou severního okraje Jičínské kotliny - kopcem Tábor (kota 678 m n.m.) a dalšími kopci směrem k masivu hory Kozákov.

Rekonstrukční geobotanická mapa uvádí pro tento prostor dubohabrové porosty, v údolích toků olšiny. Ty byly zdrojem dřeva všech obyvatel, kteří v kotlině sídlili od začátku mladší doby kamenné.

Jedinou výjimkou výskytu nerostného bohatství jinak velmi chudého kraje je výskyt magnetit - ilmenitových nerostů a sedimentárního ložiska měděných rud severně od Železnice v okolí Bradlecké Lhoty. Nivu Ploužnického potoka východně od Železnice tvoří náplavy, v nichž byl pozorován hojný výskyt tzv. bahenní železné rudy - hnědele.

Archeologické nálezy Místní muzejní archeologická sbírka uložená v depozitáři Vlastivědného muzea v Železnici, obsahuje běžné nálezy keramiky, kamenných a železných nástrojů nalezených a darovaných místními obyvateli zejména v období mezi oběma světovými válkami 20. století. Po druhé světové válce spravoval a evidoval tyto sbírky místní rodák Václav Vojtíšek, který zaznamenal (často přímo na předmět) místo a rok nálezu, někdy i jméno nálezce předmětu. Nejčastěji se mezi jmény dárců vyskytují jména Václav Šťastný, Václav Kozák, Antonín Hoch, pan Špůr, Dr. J. Macháček, Adolf Vích, František Rieger, František Brož a Josef Brož, vše místní obyvatelé a majitelé nemovitostí.

Jediný archeologický výzkum v Železnici provedl Vít Vokolek v souvislosti se stavbou kravína v roce 1960. Při skrývce byly v roce 1955 narušeny jámy sídliště kultury lužické. Opakované sídlení bylo nálezy zjištěno na ostrohu v dnešní západní části městečka, v blízkosti Cidliny a rybníka Valcha, dále v okolí Ploužnického potoka a vodních nádrží severně a severozápadně od Železnice. Pokud není dále uvedeno jinak, uvádějí inventární a stará popisná čísla nálezy ze sbírky Železnice.

Pravěké osídlení.

Mladší doba kamenná /neolit (6 000 - 4 400 př. n. l.)

Rozsáhlé sídliště bylo rozoráno na polích v poloze "Kamenec", "Dolce" a v místě zvaném "U obecního lesa". Všechny tři polohy na sebe navazují v prostoru severně od Železnice a jižně u lesa zvaného "U Habřiny" severovýchodně při silnici do Kyjů. V současnosti je zde koupaliště, kterým protéká vydatný pramen vody zachycovaný pod koupalištěm do retenční nádrže. Místem nálezů jsou svahy podél této vodoteče v nadmořské výšce přibližně 320 - 330 m n.m.

Václav Šťastný a Václav Kozák zde opakovaně ve 20. a 30. letech 20. století nacházeli kamenné nástroje z amfibolového rohovce - sekery, kónické vývrtky, další sekery, dlátkovité tvary, zlomek kopytovitého klínu, zlomek kamenného rádla, zlomky dalších nástrojů. Bohatý nálezový fond železnické sbírky datovaný do mladší doby kamenné (přibližně 6 000 - 4 400 př.n.l.) obsahuje i jednu celou a polovinu další těrky nalezené v roce 1917 Václavem Šťastným. Na těchto těrkách bylo roztíráno nejen obilí, sloužily i k drcení křemenného písku potřebného do keramické hlíny a tření barviv pro výzdobu keramiky. Dobře zachované, a tím datovatelné kamenné nástroje lze přiřadit kultuře s keramikou vypíchanou.

Další neolitické sídliště bylo zničeno v místech, kde nyní stojí budova kravína. Jedná se o mírný jižní svah nad Cidlinou jižně od současné silnice ze Železnice do Zámezí. Východní hranici prostoru tvoří Doubravický potok a jeho soutok s Cidlinou. Poloze se zde říká "Pohansko", "Pohanská studánka", "Valcha" (podle rybníka), "Stráňka u Valchy" a dále směrem k Zámezí byla poloha "Kněžský hájek". I zde byl Václavem Kozákem, bratry Šťastnými a dalšími železnickými občany nalezen a muzeu darován velký soubor kamenných nástrojů vyrobených převážně z amfibolového rohovce vzhledu šedozelené břidlice jsou sekery, tři vývrtky, neúplné a poškozené broušené nástroje. Všechny byly zhotoveny z donesené suroviny - amfibolového rohovce. Doly se stopami těžby této suroviny byly objeveny u Jistebska (okres Jablonec nad Nisou). Další nástroje nejen v mladší době kamenné byly vyráběny ze silicitů (pazourků) několika druhů. Běžné jsou silicity z oblasti Karkov - Čenstochová a z pobřeží Dánska a sousedících okrajů zemí severní Evropy. Výjimečným nálezem jsou tři úštěpy z tachylitu, který pochází z Kozákova. V kulturní jámě prokopané v poloze "Kněžský hájek" v roce 1925 byly nalezeny dva broušené kamenné nástroje dlátovitého tvaru z amfibolového rohovce.

Třetím v neolitu osídleným místem byla poloha zvaná "Šnejdárek". Je jí areál Prostředního mlýna na řece Cidlině a jeho okolí tj. západně a jihozápadně od stanice Českých drah Železnice, východně od Cidliny. Ve výrazně chráněném místě byly nalezeny soubory kamenných nástrojů, a to broušených i štípaných: poškozené nástroje z amfibolového rohovce, štípané čepele ze silicitu, dvě křemenné čepele, další jedna čepel z obsidiánu, křemenné čepele, drasadlo, střep kultury s keramikou lineární a kostěné šídlo. Podle jediného střepu se zachovaným určením místa nálezu a typickou výzdobou lze osídlení datovat do kultury s keramikou lineární (přibližně 6 000 - 5 500 př.n.l.). Některé nástroje pak nositelům druhé kultury mladší doby kamenné - lidu s keramikou vypíchanou.

Čtvrté sídliště z mladší doby kamenné bylo nálezy kamenných nástrojů zjištěno mezi vrchem Železný, vsí Těšín a stanicí českých drah v Železnici. Místo je situováno na sprašové návěji na mírném svahu 200 - 300 m východně od Cidliny. Sídliště bylo ověřeno nálezem kamenných nástrojů a leteckou prospekcí s dokumentací několika rozoraných objektů. Pocházejí odtud tyto nástroje z amfibolového rohovce:sekery a hladítko, nalezené na jednom z rozoraných objektů.

Další kamenné nástroje datované do neolitu pocházejí z ostrohu (farská zahrada, Strahov, Račana, Felčarovsko, Příkopy) a např. i z polohy "Soběrazská stráň - Pod lipinou - Lipina " tj. okolí Ploužnického potoka směrem k Soběrazi, kde bylo rovněž zjištěno intenzivní osídlení z neolitu.

Z nelokalizovaných nálezů (snad z polohy Šnejdárek ?) je v železnické archeologické sbírce soubor štípané industrie obsahující tři čepele z tachylitu. Plasticky zdobené střepy - okraj kulovité nádoby a zásobnice s masivním horizontálním uchem bez zachovaného údaje o místu nálezu. Zhotovili je nejstarší neolitičtí obyvatelé - nositelé starolineární fáze kultury s keramikou lineární (brzy po 6 000 př.n.l.).

V Národním muzeu v Praze jsou uloženy kamenné nástroje obou kultur neolitu a keramika kultury lineárnívšechny ze Železnice, ale bez nálezových okolností. I do další archeologické sbírky - muzea Lázně Bělohrad - byly opakovaně ukládány kamenné nástroje rovněž bez nálezových okolností. Sbírka byla převedena do jičínského muzea (broušené sekery z amfibolového rohovce, čepele a úštěp ze silicitu). Poslední broušený nástroj rovněž z amfibolového rohovce je ve starém fondu sbírky muzea jičínského.

Bez jisté datace je hladítko a šedý silicitový úštěp pocházející z Brožovy cihelny z Nádražní ulice při nivě Ploužnického potoka, sbírka Železnice. Do souboru patří ještě zub - špičák divokého prasete.

Prozatím nejmladším v železnickém muzeu objeveným nálezem je velmi dobře zachované cíleně obité jádro šedého silicitu a jedna z něho odražená nožovitá čepel. Nepříliš často objevený nález získal Antonín Vích při stavbě základní školy v roce 1933. Jádro homolovitého tvaru je vysoké 91 mm a má vodorovnou podstavu. Po jeho obvodu jsou patrné "negativy" 13 ti různě velikých a tvarově rozmanitých z něho již odbitých čepelí.

Pozdní doba kamenná /eneolit (4 300 - 2 200 př. n. l.)

Z polohy "Kamenec - silnice" a "Nová cesta k Habřině" (tj. mezi silnicí do Kyjů a rybníkem Hluboký, okolí kóty 327) pochází soubor střepů ze tří nádob, jejichž povrch byl nahrubo vyhlazen svazkem slámy. Dalším nálezem z této doby je sekeromlat lidu zdobícího svou keramiku otisky šňůry (nález V. Kozáka z roku 1926, zatím nebyl publikován). Z polohy "K obecnímu lesu" pochází další kamenný sekeromlat, který nalezl Adolf Vích v roce 1924. Dalším obdobným nástrojem, rovněž nepublikovaným, je sekeromlat nalezený a darovaný do železnické sbírky Václavem Kozákem v roce 1933.

Při stavbě kravína v roce 1957 byly objeveny celkem tři kamenné, tvarem nejspíš eneolitické nástroje. Do téhož období je datován i kamenný nástroj bez zachovaných nálezových okolností z polohy "Šnejdárek" (areál Prostředního mlýna).

V Národním muzeu v Praze je uložen další kamenný sekeromlat a sekeromlat údajně z kostrového hrobu datovaný do závěru pozdní doby kamenné. Ve sbírce muzea Lázně Bělohrad byly uloženy dva kamenné sekeromlaty bez nálezových okolností.

Všechny tyto jednotlivé nálezy svědčí o tom, že krajina Železnicka i českého severovýchodu byla řídce osídlená. Nositele kultur mladšího úseku eneolitu odtud známe z jednotlivých hrobů či velmi malých pohřebišť, objevené domy či jámy jejich sídlišť jsou zatím velmi vzácné.

Starší doba bronzová (20. - 16. století př.n.l.)

Kultura únětická

Na rozdíl od Jičínské kotliny byl mikroregion Železnice osídlen i ve starší době bronzové, a to na obou výšinných polohách opevněných později v pozdní době bronzové a v raném středověku.

Z polohy "Felčarovsko" (tj. severně od kostela sv. Jiljí včele ostrohu, dnešní západní část Železnice) pochází šedohnědá kónická nádobka vzhledu lahve s vysokým hrdlem s lomem ve spodní části. Z menší poloviny byla doplněná. Pod mírně vykloněným okrajem a mělce odsazeným hrdlem je mezi dvěma dvojicemi vodorovných mělkých rýh pás vyplněný kolmými rýžkami. Výška nádoby je 137 mm, průměr podstavy 53 mm, průměr okraje (včetně střepu) 69 mm. Dalšími nálezy stejné datace jsou dva větší střepy sebrané Antonínem Loužilem v roce 1923 na stejných místech. Šedé tenkostěnné střepy (v keramickém těstě je znatelná příměs jemného písku) pocházejí z výdutí dvou nádobek s pečlivě vyhlazeným vnitřním povrchem.

Nositelé první kultury doby bronzové (kultury únětické) zcela jistě obsadili vrch Železný, z něhož lze přehlédnout Jičínskou kotlinu a prostor hlavní cesty regionem. Ta vede směrem ke Konecchlumí a pod všemi třemi Chlumy na Královéhradecko. Z kopce Železný pochází několik celých nádob ze starší doby bronzové: kulovitý šedohnědý hrnek nalezený v roce 1935 má páskové ucho z nízkého okraje až k výduti. Je nezdobený a jeho povrch byl velmi pečlivě vyhlazen. Výška nádoby 93 mm, průměr podstavy 33 mm, průměr okraje (včetně střepu) 69 mm. Další hrnek s ouškem je velmi podobného tvaru s mírně otlučenou povrchovou vrstvou střepu, i jeho povrch je pečlivě vyhlazený. Výška nádobky je 66 mm, průměr podstavy 42 mm, průměr okraje včetně střepu 71 mm. K souboru patří ještě zcela nepoškozená šedohnědá miska se čtyřmi plastickými výčnělky vytaženými vně pod zesíleným okrajem. Tři výčnělky jsou jednoduché, čtvrtý je větší a provrtaný dvěma vertikálními otvory. Výška pečlivě řemeslně provedené misky je 49 mm, průměr podstavy 64 mm, průměr okraje včetně střepu 170 mm.

Ze střední doby bronzové nepochází ze Železnicka (podobně jako z celého regionu Jičín) žádný archeologický nález.

Mladší a pozdní doba bronzová (13.- 9. století př.n.l.)

Kultura lidu popelnicových polí

Nepoměrně bohatší osídlení (po absenci osídlení ve střední době bronzové) bylo i na Železnicku zjištěno v mladší a pozdní době bronzové. Na kopci Železný bylo postaveno hradiště, na dalších místech stály osady nositelů kultury lužické i slezskoplatěnické.

Kultura lužická (13.- 11. století př.n.l. včetně)

Sídlištní objekty této kultury byly narušeny stavbou kravína v poloze "Valcha" (pozemky č.898 a 907). Záchranný výzkum v provedl v roce 1960 a následně publikoval archeolog muzea v Hradci Králové Vít Vokolek. Při výzkumu bylo odkryto 5 jam zahloubených do zvodněné sprašové zeminy. Ze dvou jam byl získán datovací materiál datovatelný do 2. stupně kultury lužické.

K nálezům z výzkumu, uloženým v muzeu Královéhradeckém, patří v místní archeologické sbírce uložený soubor zlomků hliněných nádob a mazanice ze stěn domů vysbíraných Václavem Kozákem při stavbě kravína před archeologickým výzkumem. Mimo to odsud pocházejí i střepy z pozdní doby hradištní současné se stavbou kostela sv. Jiljí a další zlomky ze 13. a 14. století včetně zlomků kamnových kachlů.

Kultura slezskoplatěnická (10.- 9. století př.n.l. včetně)

Kopec zvaný Železný je výraznou čedičovou kupou severovýchodního okraje Jičínské kotliny. Není sice dominantním útvarem tohoto prostoru, ale právě takovéto kopce byly opakovaně osídlovány a byly na nich stavěny pravěké, slovanské a středověké hrady. Převyšuje okolí od jihu o 44 m a od severu - hladinu Ploužnického potoka - o 64 m. Kopec byl severní části odtěžen při lámání kamene. Ve vrcholové patrii je pak zčásti zachován hrad ze 13. století.

Přestože je část kopce pokryta výsypy z těžby kamene a neúplnou částí opevnění hradu, jeho viditelnost ze vzdálenosti až 10 km a poloha v kotlině při nejdůležitější komunikaci regionu spolu s výraznými nálezy dovoluje oprávněně zde předpokládat, že zde v pozdní době bronzové byl postaven významný hrad. Nevysokým náspem s paralelní prohlubní probíhající po svahu a terasovitými úpravami v zahradách domů obce Těšín na jihovýchodním svahu vymezena velmi přibližně obdélná plocha téměř 2 ha. Mohlo by se jednat o předhradí hradiště pozdní doby bronzové a znovu i střední či mladší doby hradištní (9.- 12. století n.l.). V souboru výrazných nálezů jsou uloženy zlomky tří zdobených amfor, nalezl Václav Kozák v roce 1928, a část hrnku Antonín Bílek v roce 1933, datovaných do pozdní doby bronzové. Část zdobené amfory lze složit i ze dvou střepů.

V roce 1925 prokopal Václav Kozák jámu v poloze "Kněžský hájek" západně od polohy "Valcha" při toku řeky Cidliny. V jámě byly nalezeny dva střepy z pozdní doby bronzové. Je možné, že objekt byl součástí sídliště zkoumaného Vítem Vokolkem v roce 1960. Vzdálenost obou poloh je přibližně 150 - 200 m. Dalších 5 zlomků hliněných nádob bylo sesbíráno v poloze "Valcha" ("Stráňka před Valchou") Václavem Kozákem v roce 1939.

Další soubor devíti střepů byl v roce 1935 objeven v poloze "Kamenec" u silnice do Habřiny, tj. asi 1,4 km severoseverozápadně od kostela sv. Jiljí. Další soubory nálezů (zlomků hliněných nádob) nemají zachované žádné nálezové okolnosti. Do pozdní doby bronzové lze datovat i torzo miniaturní šedé amforky, která je v podhrdlí zdobena vodorovnými liniemi a asi polovinu miniaturního červenohnědého koflíku s pupíkem a rytými vodorovnými liniemi. Je možné, že byly součástí hrobové výbavy. Bez nálezových okolností je v železnické sbírce uložen střep i z koflíku a není vyloučeno, že pochází ze stejného místa jako předchozí nálezy. Velmi dobře zachovaná bronzová jehlice s rytou výzdobou na diskovité hlavičce byla nejspíš součástí hrobové výbavy jednoho z pohřbů žárového pohřebiště ve Lháni (asi 2,5 km východně od Železnice).

Ze starší doby železné (8. - 6. století př. n. l. včetně)

nejsou z kotliny města Železnice zatím žádné archeologické nálezy.

Důvodem této skutečnosti je výrazné zhoršení přírodních podmínek. Během tří staletí se snížila průměrná roční teplota. Výrazně se zvýšily vodní srážky a krajina se pro tehdejší obyvatele stala téměř neobyvatelnou.

Severovýchodní Čechy mají nepropustné geologické podloží, a tak jejich velká část byla trvale zamokřena nebo zaplavena.

Mladší doba železná (4.- 1. století př.n.l. včetně)

Nemnoho nálezů dokládá pobyt či průchod nositelů kultury laténské. Ti se zastavili na kopci Železný. Bez nálezových okolností je odtud v místní sbírce zachován zlomek okraje hrnce (průměr ústí nádoby bez tloušťky střepu měří přibližně 300 mm) a zlomek podstavy soudkovité nádoby. Lesklé střepy obsahují velký podíl tuhy. Spolu s těmito střepy je uložena i obroušená hrnčířská šablona průměru 46 mm.

Raný středověk

Hradištní období

Ostrožné hradiště Železnice

Archeologické nálezy z místní muzejní sbírky mají vždy přesně zaznamenáno místo nálezu. V západní části Železnice to jsou pomístní názvy "U kostela", "Starý hřbitov", Felčarovsko", dále u hasičské zbrojnice, farská zahrada, "Příkopy" a vždy odlišeno od nálezů z kopce Železný nebo z jeho nejbližšího okolí.

K vymezení ostrožného raně středověkého hradiště v západním okraji Železnice významně přispěly letecké snímky a na zemi objevené úseky opevnění. Ty jsou zachovány ve svahu pod čelem ostrohu v poloze "Strahov", tj. v zahradách východně od kostela za rodným domkem malíře Jana Kavana, a dále v zahradách východně za domy ulic Palackého a Menclovy. Severní okraj hradiště tvoří hluboký úvoz vycházející k západu z ulice Zámecké. Úvoz lemuje areál mladší ze dvou železnických tvrzí postavených uvnitř opevnění hradiště. Západní obvod hradiště tvoří okraj ostrohu nad vyšší ze dvou teras zachovaných ve svahu nad Doubravickým potokem. Výška tohoto svahu je 20 - 22 m nad hladinou potoku. Takto vymezené hradiště měří přibližně 5,1 ha a svažuje se k jihu o 24 m (nadmořská výška objektu je 298 - 322 m).

Hradiště bylo nejspíš trojdílné. Jižní část s románským kostelem sv. Jiljí ze závěru 12. století s předpokládaným dvorcem v místě zvaném Příkopy (odtud objemné nálezy zlomků keramických nádob) byla přístupná buď západním svahem, nebo střední částí hradiště od východu. Do současnosti vede západním svahem cesta terasami, z nichž nejvyšší může skrývat torzo fortifikace. Další cesta západním svahem ostrohu ústí k trojúhelníkovité zástavbě místa zvaného Příkopy. Při severním okraji střední přibližně obdélné části hradiště vyvěrá dodnes vydatný pramen vody, který poháněl mlýnské kolo mlýna postaveného při západním obvodu hradiště. Lze jej považovat za dostatečný zdroj zásobování obyvatel hradiště i v raném středověku i přesto, že pramen vody leží východně od hradiště.

Zlomky zdobených hrncovitých nádob vymezují celý prostor hradiště ve výše popsaném rozsahu a datují jeho vznik přibližně do poloviny 10. století. Příkaz k jeho stavbě nejspíš zadal český přemyslovský kníže Boleslav I. (935 - 972). Asi polovinu zlomků nádob ze slovanského období tvoří nálezy z okolí kostela a místa zvaného "Na staré tvrzi" či "Příkopy". Tyto nálezy jsou datované do mladší doby hradištní a lze je spojit se stavbou románského kostela v druhé půli 12. století. Zbylá část nálezů pochází ze závěru starší doby hradištní (tj. před polovinou 9. století), hliněné střepy byly sesbírány ve farské zahradě a blízkém okolí. Tato osada existovala bez přerušení i v 2. polovině 9. a v 10. století.

Pro dataci ostrožného hradiště v Železnici je významná skutečnost, že v polovině 10. století končí osídlení na hradištích Hrádky v Prachovských skalách (Starý a Nový Hrádek, k.ú. Zámostí) a hradišti Prachov (v prachovském sedle, k.ú. Prachov). S tím nejspíš souvisí potřeba správního centra v severovýchodních Čechách. Výrazný nárůst počtu nálezů na ostrohu v Železnici datovatelných do 10. a první poloviny 11. století a poloha při hlavní komunikaci regionem připouštějí dataci stavby hradiště do poloviny 10. století v souvislosti se začleněním severovýchodních Čech do přemyslovského státu.

Opevněná poloha na kopci Železný

I z této výšinné polohy pocházejí movité nálezy datované do střední doby hradištní. Dobře datovatelné nálezy potvrzují, že výrazné návrší v severním okraji Jičínské kotliny bylo osídleno (a nejspíš opevněno) lidem popelnicových polí doby bronzové. Poté bylo využito i Slovany. V regionu je to velmi častý jev. Zlomky nádob sesbírané nedávno na několika rytých či volných pozemcích lze datovat do střední a mladší doby hradištní.Již dříve nalezené a do místní sbírky uložené nálezy převážně zlomků hrncovitých nádob pocházejí ze stejných úseků doby hradištní.

Ve 13. století byl na vrcholu kopce Železný postaven hrad stejného jména, který zanikl nejspíš na začátku 14. století v souvislosti se založením města Jičín. Do středu Jičínské kotliny se tak přesunulo centrum osídlení i komunikace.

K oběma výšinným polohám lze dodat, že kotlinou městečka Železnice procházela již v pravěku cesta od jihovýchodu (a to jižně pod Konecchlumským - Mlázovickým a Hořickým Chlumem) až k řece Jizeře v místě dnešního města Turnov. Ve středověku byla zvána "Hradecká cesta". V Železnici z této hlavní cesty severovýchodem Čech odbočovala komunikace k severu přes okraj hory Tábor k dnešní Lomnici nad Popelkou.

Mladší doba hradištní / 11.- 12. století.

Sídlištní objekt s raně středověkými nálezy (z 11. - 12. století) byl prokopán v roce 1925 v poloze "Kněžský hájek". Hradištní střepy téže datace byly sesbírány nedaleko od předchozí polohy před záchranným výzkumem při stavbě kravína v roce 1960. To umožňuje předpokládat, že v blízkém okolí kostela a dvorce tehdejšího majitele stály jednotlivé usedlosti zemědělského charakteru.

Jak již bylo uvedeno, objemné soubory nálezů pocházejí z ostrožného hradiště, zvláště z blízkosti kostela a ploch severně od něho (např. podstava nádoby s plastickou "značkou" v podobě svastiky, další desítky zlomků nádob). Nejmladšími nálezy z mladší doby hradištní či úplného začátku vrcholného středověku jsou hliněné střepy vykopané při opravě hřbitovní zdi v roce 1996.

Jedinečným objektem v regionu byly pece na tavbu železa zjištěné v poloze "Pod lipinou /Pod dubinou" či "Dubina". V místní archeologické sbírce jsou z této polohy (kromě broušeného kamenného nástroje z neolitu) zachovány další nálezy: je to především 11 kusů železité strusky a zlomek hliněného hrnce. Datace pecí uvedených jen v jediné publikaci bez bližších údajů či dokumentace je nejistá.Střepy s vlnicí popisované autorem (Dr. Rudolfem Turkem) nejsou zřejmě zachovány. Lze jen uvést text zprávy Antonína Pospíšila pro jičínské noviny "Předvoj" ze 14. 8. 1964:

" Poznej svůj kraj! První část textu je shodná s pozn. 1. Pokračování od pasáže zakončené "v Lázeňském parku" : " kam se poděl, není známo - nebylo tehdy nikoho, kdo by jej pro místní muzeum zachránil. Některé ukázky těchto zajímavých nálezů z rašeliny jsou v místním vlastivědném muzeu a snad také v naší škole.

Když byla asi v roce 1930 rozšiřována cesty pod Soběrazskou strání k vojenské střelnici, byly na okraji lesa "Lipiny", nedaleko uvedeného rašeliniště, nalezeny poměrně zachovalé pece k tavení železa. Nebyly hluboké ani širší nežli asi 60 cm. Vymazány však byly kvalitní kamnářskou hlínou. Byly vytápěny dřevěným uhlím, které se vrstevnatě střídalo se železnou rudou pocházející asi z nedalekého pískovníku tak zvaného "Karlova vrchu". Byl to železitý pískovec, ze kterého nízká teplota vydobyla jen nepatrnou část železa. Zbytek zůstal v těžkých struskách nalezených rovněž v blízkosti těchto pecí. Tato primitivní výroba železa na Železnicku jak se zdá, nedočkala se již dalšího rozkvětu, ale tím výmluvnější je název města Železnice i jméno blízkého kopce Železnýho se vztahem k unikátnímu nálezu těchto pravěkých pecí. A.P. Železnice".

Ve 2. polovině 12. století byl včele ostrohu postaven kamenný románský kostel patrocinia sv. Jiljí. Z kamenné románské stavby je zachována mohutná hranolová věž s románským portálkem v přízemí a dvěma štěrbinovými přibližně ve dvou třetinách výšky. Dále jsou vně stavby patrné fragmenty druhotně zazděného obloučkového vlysu. Obdélná gotická loď kostela s polygonálním presbyteriem postavená ve 2. polovině 14. století byla barokně upravována podobně jako jeho věž.

Vrcholný středověk

Nepříliš prokazatelné a stále diskutované jsou údaje o Čéčovi ze Železnice sídlícím v 2. poloviny 12. století na "župním" hradě v Železnici. Lokalizace do severovýchodních Čech je zpochybňována druhou možností, že se prý jedná o Železnici v blízkosti Českých Budějovic. Žádné jiné místo v republice nenese název Železnice. Nálezy z kopce Železný a další kruhová (snad původně opevněná poloha na území intravilánu vsi Těšín s nálezy z 2. poloviny 12. století, Ulrychová 2001, 73 - 75, táž 2001b, 312) by lokalizaci do Železnice na Jičínsku umožňovala (Durdík 2000, 643). K diskusi o sídle prvního z pánů ze Železnice přispěl i L. Šnajdr (1874 - 1877, 830 - 831). Jeho sídlo lokalizoval na ostroh do blízkosti kostela, ne na kopec Železný. Obě možnosti zůstávají otevřené, i když už nelze pochybovat o mladohradištním hradu na kopci Železný. Další kruhová poloha je pod kopcem v dnešní vsi Těšín a hlásí se nálezy ze své plochy rovněž do mladší doby hradištní. Předpokládám, že poněkud temperamentní Ratibor ze Železnice uváděný k roku 1318 jako první z pánů ze Železnice sídlil již na kopci Železný (Sedláček 1898, 199). V lese zvaném Obora pokrývajícím kopec Železný, byla nalezena železná dýka, čtyřboký hrot šípu, střepy datované do 14. století.

Panské sídlo v severovýchodním cípu zaniklého hradiště je dáno starým pomístním názvem "Na tvrzi" (Sedláček 1898, 199). Část tvrziště včetně kamenného sklepa je zachována pod roubenou chalupou čp. 62 a čp. 63. Jedná se o tzv. mladší tvrz z doby pohusitské. Vrcholně středověké a raně novověké nálezy odtud lze datovat od 2. třetiny 14. pravděpodobně pouze do poloviny 16. století (např. kamnový kachel Adam a Eva, fragment kachle s bohyní Demeter, zlomky kachlů, střepy a další zlomky kachlů. K tomu i džbán "z jedné ze dvou železnických tvrzí". Stavebně historicky posoudil zbytky objektu Jiří Slavík z Památkového ústavu.Z tvrze je zachován obdélný sklep s valenou klenbou z hrubě opracovaných kvádrů spojovaných maltou obsahující červený písek a se zachovaným větrákem. Vstup do sklepa je v severním koutě opatřen neprofilovaným jednoduchým portálem. Tvrz byla založena v 15. století jako třetí panské sídlo v kotlině městyse (starší tvrz nebo dvorec u kostela, hrad na vrchu Železný). Od roku 1539 patřila ona a hospodářský dvůr jičínským měšťanům.

Zaniklé středověké vsi byly ve vymezeném prostoru zjištěny dvě : Habřina a Soběrazy. Habřina stála severozápadně od Železnice v místě a okolí dnešní samoty "U Habřiny" na návrší západně od rybníka "Hluboký", kterým původně protékal Doubravický potok. Jediná písemná zpráva hovoří k roku 1542 (1533) o již zaniklé vesnici.Druhou zaniklou středověkou vsí byly Soběrazy. Celkem pět usedlostí, zaniklá vodoteč a zaniklá vodní nádrž byly objeveny při letecké prospekci 21. 10. 1997 při silnici Jičín - Železnice a její odbočky do Soběrazi. První a jediná písemná zpráva uvádí nově založenou vesnici k roku 1362, příčina zániku není známa.

PhDr. Eva Ulrychová